a setr auverg
aktuality vystavy foto kontakt

 

ANGLICKÝ SETR
(English setter)

Portrét plemene

Naši chovní jedinci

Plánované vrhy

Aktuální vrhy

Historie chovu

 

 

Anglický setr se vyskytuje na řadě historických obrazů s loveckou tématikou. Doprovází člověka již celou řadu let. Historie jeho vzniku sahá do roku 1555, kdy jsou dochovány první zmínky o psech vycvičených ke stavění. Termín setter nalezneme i v první novodobé kynologické bibli v nejstarší knize “O psech britských ostrovů” (De Canibus Britanicis) dr. Johna Caluse z roku 1570. Výraz “sitting spaniel” se objevuje ještě v roce 1704 v encyklopedickém díle “Dictionarum Rusticum et Urbicum”, kde je nutné zdůraznit vývojovou návaznost a příbuznost ohařů, zejména setrů, se staršími loveckými španěly.

     Dnes jediné užívané označení SETR je odvozeno od zvláštního způsobu při lovu – vystavování, kdy setři při upozornění lovce na přítomnost zvěře usedali (set), takže zkrácením ze sedavého psa – setting dog – vznikl název setr. Výraz siting spaniel se objevuje ještě roku 1704 v encyklopedickém díle Dictionarum Rusticum et Urbicum.

   Původ anglického setra, dvou irských setrů a gordonsetra je odvozován od anglických loveckých španělů, zejména od anglického špringršpaněla. Jednotlivá plemena setrů od sebe nebyla prakticky ještě na konci 18.století rozlišována. Anglický autor Taplin v díle The Sportsman Cabinet soudí, že anglický setr vznikl křížením španělů používaných k vodní práci a pointera. K rozlišení plemen setrů dochází až na základě charakteristického zbarvení.

    Poměrně dlouhý časový úsek spojuje historie anglického setra s lordem Edwardem Lawerackem (1800 - 77). Toho v roce 1825 zaujali dva černobíle tečkovaní psi Moll a Ponto, které získal od faráře A. Harrisona - bíločernou srst měli tehdejší “velští setři”. Lord Lawerack se velmi zajímal o myslivost a jeho psi vynikali především v hledání a vystavování. Posléze se však přeorientoval na čisté výstavní jedince. Celý jejich chov postavil na dvou fenách. Držel se čisté linie a celých padesát let vydržel chovat bez příměsi cizí krve. Vytvořil sice homogenní typ, (také se mu říkalo Lawerackův setr), avšak na úkor vynikajících loveckých vlastností. Po jeho smrti převzal jeho psy zkušený chovatel irských a skotských setrů R. L. Purcell Liewellin. Na rozdíl od svého předchůdce kladl důraz na povahu psů a opět se zaměřil na loveckou upotřebitelnost. Chov začal se psy Danem a Dickem. Brzy zaznamenal velký úspěch a odstartoval velký export do Spojených států a Kanady. Podle novinových zpráv jeho psinec čítal až 300 jedinců! Po smrti Liewellina se jeho chovu ujímá W. Humprey
z Minsterley, který chov doplnil importovanými jedinci od ostatních chovatelů, především z USA a Kanady. Věnoval se oběma směrům: výstavním i loveckým. Zde již dochází k exteriérovým rozdílům u linie výstavní
a pracovní. Chovu se věnoval až do roku 1958.

   Cesta anglického setra do Evropy není zcela přesně známa. Nejspíše přes diplomatické kruhy a personál hannoverského královského dvora. Do Německa si prvního anglického setra s rodokmenem přivezl princ Albert ze Solms - Braunfelsu ve 30. letech 19.století. Své psy nechal zapsat do švýcarské plemenné knihy.


Standard č. 2/07.09.98/F

Původ: Velká Británie

Použití: stavěcí pes (ohař)
Klasifikace F.C.I.: skupina 7                   stavěcí psi (ohaři)
                                  Sekce 2.2                   britští a irští stavěcí psi
                                  S pracovní zkouškou

Celkový vzhled:
Je to středně velký pes, čistých linií, elegantního vzhledu i pohybu.

Použití/ povaha:
Je velmi aktivní a obdařený značnými loveckými schopnostmi.

Hlava:
Je nesená vysoko, je dlouhá a přiměřeně suchých linií.

Oblast mozková:
Mozkovna: je klenutá mezi ušima, což poskytuje dostatek prostoru pro mozek. Týlní hrbol je dobře patrný.
Stop: je výrazný.

Část obličejová:
Nos: musí být černý nebo játrový, ospovídající odstínu srsti. Nozdry jsou široce otevřené.
Nosní partie: je hranatá, středně vysoká. Její délka od stopu ke konci nosu musí být stejná, jako délka mozkovny od týlního hrbolu po oči .
Pysky: nesmí být příliš spuštěné (větrné).
Čelisti/zuby: Čelisti jsou téměř stejně dlouhé, jsou silné a mají kompletní nůžkový skus, což znamená, že horní řezáky překrývají spodní v těsném kontaktu. Jsou postavené v čelisti kolmo. Kompletní chrup je žádoucí (doslova « vítán »).

Oči: zářivé, s milým a přátelským pohledem. Jsou zbarvené od oříškové po tmavě játrovou. Čím jsou tmavší, tím lépe. Světle zbarvené oko je přijatelné pouze u « liver belton », tj. játrově hnědobílého zbarvení. Oko je oválného tvaru a není přimhouřené.
Uši: jsou středně dlouhé, nízko nasazené, jsou zavěšené při lících a tvoří dobře patrný záhyb. Jejich konec je semišově hladký. Horní část ucha je pokrytá jemnou a hedvábnou srstí.

Krk:
Krk je dosti dlouhý, svalnatý a suchý, lehce klenutý v horní části při pohledu z profilu, připojení hlavy je zřetelné. Ve spodní části je velmi svalnatý. Nemá nikdy lalok ani volnou kůži na hrdle. Jeho vzhled je elegantní.

Tělo:
Je středně dlouhé.

Hřbet:
Krátký a vodorovný.

Bedra:
Široká, mírně klenutá, silná a svalnatá.

Hrudník:
Je hluboký ve sternální části, je vysoký a široký mezi lopatkami. Žebra jsou klenutá, poslední žebra jsou dost dlouhá, tak, aby pes měl správně hluboký hrudník.

Ocas:
Ocas je nasazen téměř v prodloužené linii hřbetu. Je středně dlouhý, nepřesahuje přes patní kloub, není ani huňatý, ani holý. Je mírně prohnutý nebo rovný, ale bez tendence přetáčet se do výšky. Srst na něm tvoří dlouhou vlajku. Vlajka začíná obvykle kousek od nasazení ocasu a do poloviny jeho délky se srst prodlužuje, pak směrem ke konci se opět zkracuje. Srst je dlouhá, lesklá, jemná a hedvábná, zvlněná, nikoli však kudrnatá. Ocas se v akci pohybuje; není nesen nad linií hřbetu.

Končetiny:
Hrudní končetiny:
Lopatky: správně uložené, se šikmým sklonem směrem k zádi.
Lokty: dobře přiléhající k tělu.
Předloktí: rovné a svalnaté, se správně formovanou kostrou.
Nadprstí: krátké, silné a oblé, rovné.

Pánevní končetiny:
Zadní končetina je svalnatá, včetně stehna. Partie stehna a podkolení je dlouhá.
Stehno: dlouhé.
Kolenní kloub: správně zaúhlený.
Hlezna: nejsou vbočená ani vybočená. Jsou rovně postavená.
Tlapky: tlapky jsou pevné, s odolnými polštářky a dobře sevřenými pružnými prsty, které jsou dobře chráněny srstí mezi nimi.

Pohyb:
Pohyb je lehký a harmonický, svědčící o rychlosti a vytrvalosti. Hlezna se pohybují volně, z jejich pohybu je zřejmá síla, kterou dodávají chodu pánevních končetin. Při pohledu zezadu je celá končetina ve stejné svislé ose. Hlava je přirozeně nesena vysoko.

Vzhled:
Srst: Srst je od zadní části hlavy, počínaje linií uší, jemně zvlněná, nikoli však kudrnatá, dlouhá a hedvábná, což platí u setrů všeobecně. Na zadní straně stehen a zadní části předních nohou až téměř k zemi tvoří praporce.
Zbarvení: Černé a bílé (blue belton), oranžové a bílé (orange belton), citronové a bílé (lemon belton), nebo trikolorní, což značí černé a bílé s pálením nebo s hnědou, bílé a tříslové. Tyto barvy netvoří po těle velké skvrny (plotny). Je preferováno jemné stříkání či drobné skvrny po celém těle.
Poznámka komise pro standardy:  « Belton » je specielní termín, používaný pro označení stříkání (skvrnění), které je charakteristické pro anglického setra. Belton je vesnice v Northumberlandu. Tento termín byl použit
v knize o anglických sestrech od pana Edwarda Laweracka, chovatele, jenž především ovlivnil současnou podobu plemene, a odtud se rozšířil do všeobecného povědomí.

Výška:
Psi: 65 – 68 cm
Feny: 61 – 65 cm

Chyby:
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a podle jejich vlivu na zdraví a dobrý stav psa.
Všichni psi s viditelnými anomáliemi fyzického stavu či chování musí být diskvalifikováni.

NB:
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

 

   
stenatkaknihakontaktfrenchenglishdeutsch